vzpomínám dotyků na tisíc,
tvoji šíji, taky líc,
houpali jsme na prazvláštních hladinách
v záři barev se vznášeli jak ve snách,
zatímco svět kolem nás zmíral,
poté přistoupil osud,
co na nás pobaveně zíral,
přišel pro svou daň,
duši mou objal v kostnatou dlaň,
a mačkal – mačkal
až ze mne prýštily slzy,
modlil se ať pomine to brzy,
hasnu stále zas a znova,
neboť já jsem osudem