Hlava jak rozstřelená na tisíc dílků,
bordel v ní jak v dětskym pokojíku,
když přemýšlím přešlapuju
z plastovejch vojáčků na kostky lega,
kolem mlžnej opar, dým – zbytky ega
unavenýho ze sociálního slalomu,
morálního žonglování na bodě zlomu
klesaje bez pevné půdy pod nohama
beznadějně ke dnu jako Artex,
stavy připomínající všepožírající vortex.
Konec, buď zrcadla ztrácí vůli reflektovat
nebo sám sobě mizím před očima.
Duševní vaporizace – zajímavý slovní obrat.